Připlutí I
Člověk, sedí na své židli, sleduje bouřlivou oblohu. Již dlouho ji neviděl krásnou a modrou jako dřív. Sedí a kouká na svůj meč a štít... Co teď? Válčil v dlouhých válkách s hordami nemrtvých. Stál po boku Tiriona, když společně porazili Arthase na úpatí Ledového trůnu. Svět se změnil a pro bojovníka, jako je on, není v tomto světě místo... „Patřím už do starého železa?“ prolétlo mu opět hlavou. S Hordou byl uzavřen mír a králové Aliance si opět hrají na svých uzemích malicherné hry o trůny. Co bude dál? Vyšel před maják, ve kterém sídlí, a zahleděl se na moře před ním.
Z mlhy se rýsuje podivný obrys. Napřed je vidět pouze malý stěžeň, poté i plachty a nakonec celá loď. Tento pohled upoutal válečníkovu pozornost. Uvědomil si, že oheň na majáku nehoří. Vyběhl nahoru po schodech a lusknutím prstů zažehl oheň. Seběhl schody, aby se mohl podívat na tu divnou loď blížící se ke skaliskům. Podivil se, jelikož žádná alianční tudy dnes jet neměla. Tak blízko u skalisek by se ani žádný kapitán flotily plout neodvážil. Ale přece, barvy na vlajkách té lodi patřily Alianci. Válečník se pomalým krokem vydal k malému molu, kam očividně ta podivná bárka mířila, a čekal...